Obyvatelé Havany večer rozsvěcují svíčky místo žárovek. Šepot souslitého světla kreslí po zdech opuštěných ulic stínové mapy. Kuba, ostrov zdánlivě pevný a sluncem zalitý, dnes prochází obdobím, které proměňuje všední den v nerovný boj s únavou i nejistotou. Na vině nejsou jen vzdálená rozhodnutí politiků – pod povrchem dlouhodobě doutná problém, jehož skutečná hloubka byla dlouho přehlížena.
Denní cyklus přerušovaný tmou
Ve čtvrtích, kde býval rušný provoz, ustaly zvuky starých autobusů i uličních rozhovorů. Opakované výpadky elektřiny znemožňují vařit i pracovat, dávají všem poznat, že energetická krize nabrala na síle. Lidé ztrácejí jistotu večerního světla nebo pravidelného chodu chladniček.
Tento stav je důsledkem nejen fyzicky zastaralé infrastruktury, ale hlavně závislosti na dovozu paliv, která už roky tvoří neviditelnou páteř ostrova.
Dopad na každodenní život
Na trhu chybí petrolej, v obchodech docházejí zásoby, cestou do práce čekají lidé na přeplněné, vzácné autobusy. Turistický ruch téměř ustal, přichází polovina návštěvníků oproti minulým letům. Neosvětlené hotely a prázdné pláže přes den připomínají, jak zásadní je spolehlivost základních služeb.
Ekonomika se přizpůsobuje nové realitě. Omezování provozu podniků a služeb je znát na pracovních možnostech i v ulicích – nejen těm, které by čekaly hlavní sezónu.
Příčiny krize: podceněný problém a geopolitika
Mnohé kroky s následky dnešní situace přijímala vláda už dříve. Izolace způsobená sankcemi a klíčová závislost na venezuelské ropě byly dlouho vnímány spíš jako dočasná nesnáz. Ve chvíli, kdy se Venezuela odstřihla od dodávek, dopad byl drtivý.
Blokáda zpomalila hledání alternativ. Zahraniční firma přestala dovážet, USA dál posilují embargo a ostatní státy se pomocí vyhýbají. Kuba najednou zůstala v energetickém vakuu, mezi rozhodnutími velmocí, která nebyla pod kontrolou samotných Kubánců.
Nouzová opatření a jejich limity
Prezident Díaz-Canel přikročil k drastickým omezením. Uzavírají se turistická zařízení, veřejná doprava seškrcuje na minimum, pracovní doba je zkrácena – vše proto, aby zásoby vydržely co nejdéle. Opatření mají ulevit napětí, ale zároveň vytvářejí tlak na běžné fungování rodin a podniků.
Výhled do dalších dnů zůstává mlhavý – nelze přesně předpovědět, kdy se situace stabilizuje.
Ostrov mezi proudy
Zatímco Washington mluví hlasitě o bezpečnosti, ostrov se proměňuje v výspu energetické izolace. Mezinárodní kontakt se omezuje, pomoc vázne, rozhodující vliv má politika. Naděje na diplomatická jednání s USA zůstává nejistá, dosavadní pokusy skládají na ramena Kubánců další vrstvu nejistoty.
Pocit, že skutečný důvod krize byl dlouho přehlížen, dopadá teď na každého v ulicích i na Praze rozžhavený asfalt.
Střídmý pohled dopředu
Kubánská energetická krize odkryla, jak rychle se může proměnit běžná jistota v každodenní zápas s nedostatkem. Otázkou zůstává, jestli budou drobná úsporná rozhodnutí stačit. Prozatím je ostrov sice ponořený do tmy, ale zůstává i místem hledání cesty uprostřed napětí větších hráčů.
